Hasiči.Varnsdorf.cz

Jak to všechno začalo

Není třeba zdůrazňovat, že hašení ohně je zaměstnání velmi staré. V dobách, kdy ve vesnicích i městech převládaly dřevěné stavby kryté slaměnými došky nebo šindelem, stačil závan větru a červený kohout zachvátil v okamžiku desítky domů, které se před očima zoufalých lidí brzy proměnily v hromádky popela.

Už v roce 1527 uvedl grabštejnský šlechtic Mikuláš II. z Donína v jednom privilegiu městu Chrastavě jasně: „Kdo zaviní požár, bude sťat”. Obdobné utrpení přinášely prostým lidem i války, kdy nezřídka vojáci, kteří prošli krajem při válečném tažení, zanechali za sebou nejen spoustu mrtvých, ale i četná spáleniště. Mnoho škod způsobily také povodně, při nichž kalný proud strhával vše, co mu přišlo do cesty.

S rozvojem textilního a papírenského průmyslu docházelo i k nárůstu požárů. Lidé se museli nějakým způsobem bránit, a tak již před vznikem hasičských spolků nenechávaly obce nic náhodě a docházelo ke zřizování organizovaných skupin, které se zabývaly hašením požárů.

Severní Čechy byly v první řadě

V severních Čechách byly tyto organizované skupiny zřizovány jako jedny z prvních v Čechách vůbec. Stejně jako sbor hasičů z povolání v Praze v roce 1850 byl založen sbor dobrovolných hasičů v Zákupech u Mimoně (původně se uváděl rok 1854) a také tovární hasičský sbor v Dolní Smržovce (Tanvald I). O tři roky později (1853) vzniká první sbor ve slezském Krnově. V roce 1855 pak vznikly první česky psané stanovy hasičského spolku a odtud byl jen krůček k zakládání obdobných sborů i v jiných městech.

Nejstarším založeným sborem na Děčínsku je Česká Kamenice v roce 1856. Českokameničtí pak v roce 1858 pomohli při založení, výcviku i organizaci sboru v Rumburku. V roce 1861 vzniká sbor v moravském Fulneku, o rok později (1862) pak sbory v Opavě a v Liberci a v roce 1863 v Bruntálu, Děčíně, Karlových Varech a Varnsdorfu. Impulzem k urychlení vzniku řady organizovaných spolků byly velké požáry továren, částí měst nebo kostelů.

Euforie neznala mezí

V německy mluvících zemích habsburské monarchie se zakládaly sbory pod označením Freiwillige Turner-Feuerwehr, tedy jako Dobrovolné tělovýchovně-hasičské sbory nebo také Freiwillige-Fabrik Feuerwehr, což byly sbory hasičů založené přímo v továrnách (většinou textilních).

Euforie při zakládání hasičských sborů neznala mezí, parádní kroj bohatě zdobený zlatem, ale i výzbroj, si kupovali členové na svůj náklad a nebylo většího hrdiny než hasiče, který se mohl vykázati zraněním, které utrpěl ve službách lidskosti. Vznikala téměř budovatelská hesla – „Ni zisk, ni náhrada, ni podpora!“

Hasiči si po francouzském vzoru často říkali pompiéři (le pompier = hasič) a nosili bílou nebo šedou uniformu. Mužstva se tehdy skládala ze šnajdrů (lezců), stříkačníků a zachráněčů.

Požár z roku 1829 byl novým varnsdorfským impulsem

Novým impulsem pro založení sboru v našem městě byl velký požár 28. března 1829, který zachvátil celý střed města a přitom téměř zcela zničil kostel. Skutečný vznik Sboru dobrovolných hasičů ve Varnsdorfu však nastal až po více než 30 letech, přesně dva roky po vzniku tělovýchovného spolku Deutsche Turnverien (spolku turnerů).

Ve všech větších místech severních Čech v té době vznikaly dobrovolné hasičské sbory, proto i varnsdorfští tělocvikáři hned od začátku diskutovali o založení takové dobrovolné organizace. Pod vlivem 3. všeobecného německého sjezdu tělocvičné jednoty v Lipsku v srpnu 1863, kde vzbudila největší zájem skupina lipských tělocvikářů, kteří přijeli na cvičiště v plátěných bundách s hasicím nářadím a stříkačkami a předvedli zde požární cvičení, dozrála myšlenka vybudovat takový hasičský sbor z řad příslušníků tělocvičné jednoty též ve Varnsdorfu.

Počítalo se s velkým zájmem především v řadách mládeže. Tento zájem skutečně byl, avšak začátky nebyly příliš slibné. Celému nadšení hrozilo, že ztroskotá na otázce úhrady finančního nákladu na potřebné nářadí a výzbroj. Pak ale vyvinul uznáníhodnou iniciativu tehdejší přednosta c. k. okresního úřadu ve Varnsdorfu Emanuel Richter. Valné hromadě tělocvičné jednoty dne 12. 10. 1863 předložil návrh na zřízení hasičského sboru v rámci tělocvičné jednoty, a když přislíbil veškerou pomoc, byl tento návrh s nadšením přijat.

Asi 30 členů spolku se ihned přihlásilo a začalo s přípravou. Výsledkem těchto aktivit bylo, že dvacet pět členů spolku turnerů podepsalo 12. prosince 1863 založení hasičského sboru. Jeho rozvoj byl tak obrovský, že už v březnu 1864 čítal 126 mužů.

Křest ohněm

Zároveň v té době absolvoval první velký „křest ohněm“. Shodou okolností 5. března hořelo v hostinci, kde došlo k založení sboru a kde byla také první hasičská zbrojnice. Nově vzniklí hasiči tak přišli o téměř veškerý svůj majetek.

Naštěstí bylo vše pojištěné a pojišťovna se zachovala velmi štědře. Obnovení činnosti a pořízení nového nářadí bylo záležitostí několika týdnů a hasičská myšlenka znovu povstala z popela. Ještě v březnu se k turnerům přidala skupina 126 mladých mužů a ihned bylo započato s jejich výcvikem.

Při prvním veřejném cvičení 3. června 1864 tak už před obyvatele města nastoupilo 220 vycvičených mužů. Desátého července zahájil obnovený a mladými členy posílený sbor svou přerušenou činnost. Jak uvádí kronika, 25. července při požáru Egerova domu již hasiči pomáhali v plné výzbroji „skvělým způsobem“.

Od roku 1865 byla u sboru zřízena nemocenská podpůrná pokladna, v témže roce byli do sdružení přijati obecní hasiči se svým mužstvem, které obsluhovalo pět obecních stříkaček. V roce 1867 se připojili zbývající hasiči z Nového Francentálu, Floriánsdorfu a ze Starého Francentálu, čímž se celkový početní stav sboru zvýšil na 280 hasičů a zlepšila se i jeho výbava.

Podle schválených stanov z roku 1864 byl hasičský sbor součástí tělocvičné jednoty a správa hasičského sboru se skládala z vrchního velitele, dvou velitelů sboru a velitelů čet. Podle dochovaných součtových listin čítal sbor turnerů v roce 1875 560 společných členů Deutsche Turnverein a Freiwillige Turner-Feuerwehr, v roce 1876 540 a v roce 1877 také 540.

Jak uvádí kronika, náklady na hasičský sbor byly v roce 1859 K 343.42, v roce 1912 již K 1.694,64. Do roku 1912 vyplatila nemocenská pokladna na podpůrných nemocenských dávkách a pohřebném 49.657,67 korun.

Oslavy padesátého výročí hasičského sdružení

Velká účast všech vrstev obyvatelstva při oslavách padesátého výročí hasičského sdružení a slavnostní výzdoba města ukázaly, jaké oblibě se hasičské sdružení ve městě těší. Za prvních padesát let prošlo sborem 1276 aktivních hasičů. V roce 1913 – 217 činných členů a 46 veteránů, z toho 7 členů velitelského sboru, 4 družstva lezců s 51 členy, 8 družstev hasičů se 139 členy a družstvo samaritánů s 20 členy.

Varnsdorfský sbor se stal největším sborem Severočeské hasičské župy číslo 1 (dříve č. 32) – okresy Warnsdorf, Rumburg – která čítala 6 sborů s 821 členy. K 31. 12. 1936 čítal sbor pod vedením továrníka Ing. Hanse Mayera 245 činných členů.

Po druhé světové válce se následkem divokého odsunu některé obce ocitly zcela bez požární ochrany. Nikdo se nestaral o zásobování sborů pohonnými látkami apod. V červnu 1945 vyšlo v souvislosti s častými požáry (většinou sebevraždy) nařízení, v němž je uvedeno, že „potrestáni podle vojenského práva budou mj. ti, což odmítnou pomoc při požáru apod.“

Varnsdorfský sbor proto pokračoval ve své činnosti s německými hasiči, kteří byli vyjmuti z 1. vlny velkého oficiálního odsunu. Dne 24. 10. se konala ustavující schůze českého sboru v restauraci Střelnice a v lednu následujícího roku byl zcela zlikvidován německý hasičský sbor. Poslední prázdninový víkend 1946 se konaly ve Varnsdorfu župní branné dny hasičstva.

V roce 1947 se konala ustavující schůze Svazu brannosti, ve které bylo město Varnsdorf rozděleno na tři okrsky, okres Varnsdorf na další tři. V tomto svazu byli členové Svazu národní revoluce, legionáři, hasiči, Sokolové a Svaz Čs. mládeže. Významným okamžikem bylo srpnové rozvinutí nového městského praporu (původní prapor se ztratil během odsunu).

Hasičský sbor během žní bděl nad bezpečnou úrodou.

5. 10. 1952 se konalo za nemocnicí branné odpoledne zakončené večer slavnostním čepobitím (oslavy dne armády). Sbor pracuje tak dobře, že v zápise v kronice města je uvedeno: „Příkladně pracoval v roce 1953 požární sbor. Jeho pečlivá příprava mu vynesla to, že ženy – požárnice se umístily v soutěži jako první na okrese a kraji a třetí ve státě!“

Sbor prošel řadou změn

Od padesátých let prošel sbor řadou změn, které se týkaly jeho názvu i organizace. Hasičské sbory byly jako všechny veřejně působící společenské organizace začleněny do tzv. Národní fronty a staly se pouhou organizační složkou velké zastřešující organizace – Československého svazu požární ochrany.

Z hasičů se na čtyřicet let stali požárníci, ze sborů dobrovolných hasičů zase veřejné požární sbory, aby se po revoluci v roce 1989 vše zase vrátilo zpět.

Většina varnsdorfských hasičů je členem Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, výjezdová jednotka SDH, tedy Jednotka Sboru dobrovolných hasičů (JSDH) je zřízena a financována městem a jejím prvořadým úkolem je zajistit výjezdy na katastru města a na vyžádání operačního střediska i ve svém okolí.

Začleněním hasičů do Národní fronty a jejich zpolitizováním se v celé východní Evropě zasadila hasičům velká rána. Pod křídly ministerstva vnitra se hasiči na dlouhou dobu vzdálili občanům, v anonymní organizaci ztratili morální kredit a vytvořili si nepřirozený odstup. V očích veřejnosti sice bylo vždy velmi ceněno jejich nasazení při zásazích, ostatní činnosti včetně cvičení a zejména chování a vystupování při akcích se leckdy stalo terčem posměšků.

Jak uváděla několikrát městská kronika: „Důležitost požární ochrany se však bohužel nesetkávala s náležitým pochopením u občanů. Tak zápasil požární sbor stále s nedostatkem činných členů, neboť přírůstek ani nevyrovnal úbytek. I vlastní soutěž družstev z celého okresu postrádala širšího okruhu občanů, ač propagace byla značná. Hlavním nedostatkem na úseku požární ochrany je obtížný nábor nových členů. Mezi mladými není zájem, hlavně proto, že jim nelze nabídnout žádné výhody jako u některých jiných organizací NF.“

Důkazem nesmyslnosti tehdejších mocenských a politických zásahů byl naposledy rok 1994, kdy hasiči ze setrvačnosti slavili své 130. výročí o rok později, neboť připomínat existenci vzniku německého sboru před vznikem prvního českého sboru v roce 1864 ve Velvarech nebylo před revolucí vhodné.

Historické materiály po válce zmizely

Po válce, ale zejména při a po odsunu Němců bohužel došlo k naprostému rozkradení většiny historických materiálů včetně praporu, kroniky a veškerých písemností. Novodobá historie má za sebou vznik českého hasičského sboru v roce 1947, jeho pozdější socialistické přeměny až na Veřejný požární sbor a následně po revoluci v roce 1989 opětovný návrat k současnému jménu Sbor dobrovolných hasičů. Poválečný rozvoj na naší stanici byl velmi živelný, část z něj se podařilo zadokumentovat do kronik, které se nám v loňském roce podařilo alespoň ofotit a nascanovat z depozitáře Okresního muzea v Děčíně.

Až v současné době se za přispění mnoha občanů znovu daří nashromáždit alespoň část původních předmětů, fotografií a dokumentů z poválečné éry, či předválečné doby. Mezi nejcennější relikvie patří ručně vyšívaný oboustranný prapor (druhý nejstarší ve městě), který sbor získal v roce 1947 a jehož hlavici se nám podařilo v roce 2001 po 20 letech opětovně získat v sousedním Německu. Více podrobností o tomto praporu a nejen o něm se dozvíte na zvláštním odkazu na našich stránkách.

Mezi nejvýraznější osobnosti poválečné éry patří kromě jiných i dlouholetý velitel dobrovolných i profesionálních hasičů, zakladatel profesionální jednotky ve Varnsdorfu pan Jaromír Urválek. Z dob jeho působení zná celá republika hasičské speciály, které zde vznikaly, např. pásové Mazury D 350 nebo Tatru 813 speciál.

Situace sboru se začala zlepšovat až po revoluci a zejména po úspěšném nasazení během velkých zásahů, a také díky vynikající reprezentaci našeho města při povodních v letech 1997, 2002, 2004, 2006, 2010 a 2013. Počet aktivních hasičů však za posledních 20 let už nikdy nepřekročil dvacítku a kvůli vysoké nezaměstnanosti a práci mimo město není možné očekávat výraznější změny.

Neposlední etapou vývoje novodobých dějin bylo založení profesionální jednotky v roce 1971. V současné době slouží na kombinované stanici ve Varnsdorfu (HZS x JSDH) každý den v nepřetržité službě jedno družstvo se zaručeným výjezdem do 2 minut, další družstva JSDH typu JPO III jsou připravena k výjezdu do 10 minut od vyhlášení poplachu.

Mezi důležité události z doby nedávno minulé patří i obnovená Smlouva o vzájemné pomoci mezi městy Varnsdorf a Grosschönau, na jejímž základě se tyto dvě jednotky pravidelně setkávají a cvičí spolu při námětových cvičení.

Jiří Sucharda, velitel JSDH