Dnešní den nám opravdu vyšel. I když ranní cesta na nádraží proběhla ještě za mírného mrholení, pohled na oblohu sliboval, že by konečně mohlo dojít k obratu.
A opravdu, po příjezdu do Zruče nad Sázavou už nepršelo! Během čekání na přestup jsme si došli na zámek, kde jsme měli objednanou prohlídku, a obě průvodkyně se nám pěkně věnovaly. V budově zručského zámku sídlí Městský úrad, ale řada místností je stylově upravená a zasedací sál i
obřadní síň jim můžeme jen závidět. A pak rychle zpátky na nádraží a pokračujeme Sázavským pacifikem směrem na čerčany, přes Kácov, jedním
tunelem, kolem přeplněné a místy i rozlévající se Sázavy do českého Šternberku. Vystupujeme z vlaku – a čeká na nás sluníčko, které nás už
neopustí celý zbytek dne.
Před prohlídkou máme ještě spoustu času a tak posloucháme výklad pana sokolníka o našich dravcích, jejich smutném osudu i o problémech záchranných stanic pro postižená zvířata. Mohli jsme si pohladit výra (někteří si ho i podrželi) a viděli jsme „malou“ asi šestikilovou orlí slečnu a další dravce.
Pak už se nás ujímá slečna průvodkyně a procházíme bohatě vybavené interiéry hradu – zámku český Šternberk. Viděli jsme spoustu zajímavých věcí, jen pana hraběte, který zde skutečně bydlí, nám nechtěli ukázat. Po prohlídce se ještě nějakou chvíli ohříváme na sluníčku a pak zase vláčkem míříme zpět k
Zbraslavicím. Dnešní výlet se opravdu povedl.