Hasiči.Varnsdorf.cz

Třetí den našeho mezinárodního tábora (středa 2. srpna) byla zatímním vrcholem našeho snažení.

Po včerejším průzkumu proběhl nakonec celodenní
výlet do Kutné Hory téměř přesně podle plánů (a to je co říci, když jeho součástí byly dvě náročné exkurze a jedna návštěva speciální kutnohorské
atrakce). Ale po řadě…
Hned při ranním nástupu jsme zaujali svým novým celoskupinovým
oblečením – přes možnost volby velikosti se uniforma stala u větších jedinců tričkem, zatimco ti menší (přesněji ty menší) získaly slušivé šaty.
Jednotné oblečení v slušivé nenápadné zeleni se nám pak mnohokrát během dne osvědčilo – při hledání zaběhlých dětí nejvíce, ale i při nastupování a vystupování během cest vlakem.

Ten vláček nás dopravil ze Zbraslavic až do centra Kutné Hory, kde jsme
měli na 11 hodin objednánu první exkurzi – do Vlašského dvora, kde jsme vyslechli i shlédli zajímavou expozici o historii těžby a zpracování stříbra a především o mincovnictví. Pan prekéř (z němčiny, pregen = razit) nejen předvedl ražbu pražských grošů a parvů (parvus = latinsky malý, 1/12 groše) a obdaroval všechny děti penízkem, ale nechal se dokonce s nimi i vyfotografovat.
Po skončení exkurze jsme se přesunuli na náměstí, kam nám auto dovezlo
balíčky s obědem a nápoje. Pohodlně jsme se najedli a dokonce i léčili několik poštípaných. Na obrázku je vidět, jak lze na cestách léčit na místě
koupeným lékem – zde německou nohu českým tvarohem. A po jídle zase na další pochod – směr Muzeum českého stříbra.
Tady jsme se stali jistě pozoruhodnou atrakcí pro návštěvníky města – za poledního vedra kráčí ulicemi města zástup velkých i malých havířů s přilbami, v kutnách a s lampami v rukou. Tak jsme se totiž přesouvali k
vchodu do stříbrného dolu. tam jsme nejprve sestoupili po 160 schodech do hloubky asi 33 metrů (co je to proti 600 m středověkých kutnohorských havířů), abychom procházeli původními stříbrnými štolami, z nichž některé
byly jen 120 cm vysyoké a jen 40 cm široké (naštěstí ne současně!). Na povrch jsme se pak dostali pod hradbami.

Po chladné procházce v dole jsme zamířili do tepla nahoru – k slavnému chrámu sv. Barbory. Unikátní kostel se rekonstruuje, a i když je přístupný, dovnitř jsme nešli. Nejen z finančních důvodů, ale i z důvodů časových.
čekal nás totiž přesun na další plánované místo – letní bobovou dráhu! Boby – malé vozíčky se čtyřmi kolečky a posádkou jednoho většího nebo jednoho většího s jedním menším – jsou tady vytaženy lanovým výtahem na
vrchol kopce, aby se z něj v mnoha zatáčkách spouštěly v plechem vyloženém korytě zpět na úpatí svahu, byly znovu taženy vzhůru a sjížděli druhou, trochu náročnější tratí zase dolů. Obě jízdy dohromady trvají asi 7 minut a sami můžete vidět, jak si to táborníci užívali.
Když všichni sjeli svůj okruh, vydali jsme se rychlým pochodem zpět k nádraží, kde jsme pohodlě nastoupili do vláčku a vydali se na zpáteční cestu. Do tábora jsme dorazili těsně před šestou a vzápětí jsme si už
pchutnávali na kuřecím stehně se zeleninovým salátem.

Výlet byl sice náročný, ale vydařený a všichni se drželi velmi statečně
(děti i vedoucí), a jsme přesvědčeni, že na tento výlet budou všichni dlouho vzpomínat.