Hasiči.Varnsdorf.cz

Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky
Vítěz soutěže o nejlepší internetové stránky Sboru dobrovolných hasičů 2004

Hašení požárů v Čechách a sudetech

S rozvojem průmyslu docházelo i k nárůstu živelných pohrom a požárů. Lidé se museli nějakým způsobem proti požáru bránit, a tak již před vznikem hasičských spolků nenechávaly obce nic náhodě a docházelo ke zřizování organizovaných skupin, které se zabývaly hašením požárů. V severních Čechách byly tyto organizované skupiny zřizovány jako jedny z prvních v Čechách vůbec. Od publikování mého článku v roce 2002 se podařilo zjistit, že stejně jako sbor hasičů z povolání v Praze v roce 1850, je ve stejném roce založen sbor v Zákupech u Mimoně (původně se uváděl rok 1854) a také tovární hasičský sbor v továrně v Dolní Smržovce (Tanvald I). O tři roky později (1853) vzniká první sbor ve slezském Krnově. V roce 1855 pak vznikly první česky psané stanovy hasičského spolku a odtud byl jen krůček k zakládání obdobných sborů i v jiných městech. Další novinkou je prokázané založení sboru v České Kamenici v roce 1856, který je nejstarší v okrese Děčín. Českokameničtí pak pomohli v roce 1858 při založení, výcviku i organizaci sboru v Rumburku.

V roce 1861 vzniká sbor v moravském Fulneku, o rok později (1862) pak sbory v Opavě a v Liberci a v roce 1863 v Bruntálu, Děčíně, Karlových Varech a Varnsdorfu. Na doložení prvopočáteční euforie připomeňme, že varnsdorfský sbor byl založen pěti zakládajícími členy, na konci prvního roku měl již 126 mužů a po pěti letech se v tehdy asi 20 tisícovém městě ustálil počet registrovaných členů na neuvěřitelném čísle 280 hasičů, kteří obsluhovali 5 obecních stříkaček. V roce 1864 (tedy v roce, kdy vzniká ve Velvarech historicky první ryze český sbor) vznikají další sbory v Chebu, České a Krásné Lípě, Doubí a Hostinném. Impulzem k urychlení vzniku mnoha spolků byly i velké požáry továren, částí měst nebo kostelů.

V německy mluvících zemích habsburské monarchie se zakládaly sbory pod označením Freiwillige-Turner Feuerwehr, tedy jako Dobrovolný tělovýchovně-hasičský sbor nebo také Freiwillige-Fabrik Feuerwehr, což byly sbory hasičů založené přímo v továrnách (většinou textilních). Hasiči si pak po francouzském vzoru často říkali pompiéři (le pompier=hasič) a nosili bílou nebo šedou uniformu. Mužstva se tehdy skládala ze šnajdrů (lezců), stříkačníků a zachráněčů. Od 90. let devatenáctého století bývaly do spolků přičleňovány samaritánské oddíly, které při zásazích poskytovaly první pomoc. Tyto oddíly byly mnohdy zásluhou místních praktických lékařů vyškoleny, vybaveny nosítky (ve větších městech i sanitními koněspřežnými krytými vozy) a později zařazeny do Červeného kříže.

Způsob hašení byl v prvotních dobách téměř zoufalý, několik málo primitivních žebříků, co bylo ve skladech obce nebo u soukromníků, se rozdělilo mezi mužstvo a když vypukl požár, utíkali hasiči k ohni se žebříkem na ramenou. S pokrokem techniky se pak začaly objevovat nejprve dřevěné, později kovové ruční malé a velké stříkačky. Velký rozvoj zaznamenala hasičská technika od roku 1879. Zavádějí se linky požárního telegrafu, nastupují parní stříkačky (v Praze byla první parní stříkačka použita poprvé při hašení požáru Národního divadla roku 1881). V této době byla také vydána první učebnice o hasičském cvičení. Od roku 1911 nahrazovaly koňmi tažené stříkačky hasičské automobily a motorové stříkačky. A pokrok šel dál. Následovala stále dokonalejší čerpací technika, stále delší mobilní výsuvné žebříky, byly budovány sítě hydrantů požární vody, rovněž byla vyřešena otázka požární policie. Časy od vyhlášení požárního poplachu do výjezdu sboru se neustále zkracovaly. Je až neuvěřitelné, že v roce 1946 plně obsazená automobilová stříkačka se vším potřebným náčiním vyjížděla ve dne již za 30 vteřin, v noci pak za 45 vteřin. Až na to, že dnešní hasební prostředky jsou modernější v materiálech a konstrukci, můžeme říci, že základní vybavení pro první zásah se mnoho nezměnilo.

Hašení požárů v našem městě

V roce 1803 byl ve varnsdorfských obcích vyhlášen hasičský řád, a každý majitel domu obdržel lístek, jak se má v případě požáru chovat a co má dělat. V roce 1846 měly varnsdorfské obce 24 velkých a malých stříkaček a 34 žebříků. Toto vybavení bylo ve vlastních kolnách, nebo u soukromníků. Potřeba organizované protipožární ochrany byla velmi posílena zejména poté, kdy byl v roce 1829 požárem zachvácen a téměř zničen kostel.

Skutečný vznik Sboru dobrovolných hasičů ale nastal až po více než 30-ti letech, dva roky po vzniku Tělovýchovného spolku (spolku Turnerů), kdy dvacet pět členů Spolku turnerů podepsalo 12.12.1863 založení sboru. Rozvoj sboru byl tak obrovský, že už v březnu 1864 čítal 126 mužů a zároveň v té době absolvoval první velký „křest“ ohněm. Shodou okolností však hořelo v hospodě kde došlo ke založení sboru a kde byla také první hasičská zbrojnice (hotel Sport). Nově vzniklí hasiči tak přišli o téměř veškerý svůj majetek. Hasičská myšlenka však znovu povstala z popela a již v červnu roku tohoto roku měl sbor 220 hasičů, v září.

Prvním velitelem sboru byl J. (Süd-) Pohl. Od roku 1865 byla u sboru zřízena nemocenská podpůrná pokladna, v témže roce byli do sdružení přijati obecní hasiči se svým mužstvem, které obsluhovalo 5 obecních stříkaček. V roce 1867 se připojili hasiči z Nového Franzentalu, Floriansdorfu a ze Starého Franzentalu, čímž se celkový početní stav zvýšil na 280 hasičů a zlepšila se i jeho výbava. Zároveň se pro vyhlašování poplachu začal používat velký zvon v kostele na náměstí, který také počtem úderů sděloval v části města obci hoří.. Od počátku se sbor těšil velké podpoře od správy města, zejména od přednosty c.k. okresního úřadu ve Varnsdorfu p. Emanuela Richtera, který vznik spolku sám inicioval a stál u jeho zrodu.

Po získání vlastního pozemku v prostoru pod radnicí, na něm vzniká v roce 1866 leziště pro hasičský výcvik (sloužilo až do roku 1953), dále zde v roce 1870 vyrůstá nová hasičská zbrojnice a nakonec v roce 1875 i tělocvična (Sokolovna). Z prostředků obce za pomoci zemských subvencí byla vybudována moderní protipožární organizace, která byla od konce dvacátých let vybavena již jen motorovými stroji, stříkačkami a motorovým žebřem. Jak se píše v Palmeho kronice „ Zvláštní charakteristický způsob varnsdorfské zástavby nedopřává naštěstí ohni snadnou možnost rozpoutat se ve velký požár a kromě toho jsou ve všech okresech rychle k dispozici vodovodní hydranty a stříkačky pohotového hasičstva. V jednotlivých případech však, kdy rozhodují minuty, je to právě velká rozlehlost města, která stěžuje včasný zásah“.

Od roku 1893 je ke spolku přičleněn samaritánský oddíl, který při zásazích poskytoval první pomoc. Tento oddíl byl zásluhou Dr. Kantora lékařsky vyškolen a zařazen do Červeného kříže. V roce 1896 získávají hasiči i svůj koněspřežný sanitní vůz (k vidění v hasičském muzeu Chrastava) a jak praví kronika právě ten byl do roku 1912 nejméně pětsetkrát použit. Po dlouhých letech, které hasiči strávili ve zbrojnici G.A.Frölich syn a spol. (Velveta 6/1) se v roce 1945 dočkali od města vlastní samostatné zbrojnice v Husově ulici. Do té doby se také náš sbor nazýval Freiwillige-Turner Feuerwehr (přívlastek Turner je možné najít ještě na dopisech velitele psaných za války). Z nejvýznamnějších velitelů je třeba vzpomenout na Ing. Hanse Mayera, který byl členem velitelského sboru plných 40 let (1901-1941), z toho od roku 1909 vrchním velitelem sboru. Posledním velitelem této etapy sboru byl klempířský mistr Karel Gürt mladší.

Po válce, ale zejména při a po odsunu němců bohužel došlo k naprostému rozkradení většiny historických materiálů včetně praporu, kroniky a veškerých písemností. Novodobá historie má za sebou vznik českého hasičského sboru v roce 1947, jeho pozdější socialistické přeměny až na Veřejný požární sbor a následně po revoluci v roce 1989 opětovný návrat k současnému jménu Sbor dobrovolných hasičů. Poválečný rozvoj na naší stanici byl velmi živelný, část z něj se podařilo zadokumentovat do kronik, které se nám v loňském roce podařilo alespoň ofotit a nascanovat z depozitáře Okresního muzea v Děčíně.

Až v současné době se za přispění mnoha občanů znovu daří nashromáždit alespoň část původních předmětů, fotografií a dokumentů z poválečné éry, či předválečné doby. Mezi nejcennější relikvie patří ručně vyšívaný oboustranný prapor (druhý nejstarší ve městě), který sbor získal v roce 1947 a jehož hlavici se nám podařilo v roce 2001 po 20-ti letech opětovně získat v sousedním Německu. Více podrobností o tomto praporu a nejen o něm se dozvíte v připravované publikaci o dobrovolných hasičích a na zvláštním odkazu na našich stránkách.

Mezi nejvýraznější osobnosti poválečné éry patří kromě jiných i dlouholetý velitel dobrovolných i profesionálních hasičů, zakladatel profesionální jednotky ve Varnsdorfu pan Jaromír Urválek. Z dob jeho působení zná celá republika hasičské speciály, které zde vznikaly, např. pásové Mazury D 350 nebo Tatru 813 speciál.

Neposlední etapou vývoje novodobých dějin bylo založení profesionální jednotky v roce 1971. V současné době slouží na kombinované stanici ve Varnsdorfu (HZS x JSDH) každý den v nepřetržité službě jedno družstvo (1+3) se zaručeným výjezdem do 2 minut, další družstva JSDH typu JPO III jsou připraveny k výjezdu do 10 minut od vyhlášení poplachu.

Mezi důležité události z doby nedávno minulé patří i obnovená Smlouva o vzájemné pomoci mezi městy Varnsdorf a Grosschönau, na jejímž základě se tyto dvě jednotky pravidelně setkávají a cvičí spolu při námětových cvičení.

Jiří Sucharda, velitel JSDH


03.05.2008, 15:27 | Sucharda Jiří


© Hasiči.Varnsdorf.cz | 2003 - 2017 | RSS | RSS komentářů | WordPress