O ženách hasičů

 

Fr. Horych – O ženách hasičů

Že většina členstva hasičských sborů pochází z vrstev nejméně zámožných, to jest všeobecně známo a překvapuje, že, až na malé výjimky, majetnější vrstvy lidu k hasičství dosti nepřilnuly. Práce je u nás dosti a dostane se na každého, kdo chce hasičství k úspěchu pomoci. Ovšem, práce hasičská, zvláště technická na cvičišti a požařišti, jest velmi těžká a nebezpečná, protože vyžaduje někdy mimořádné síly, zvláštní obratnosti a hrdinné odvahy, takže hasič, spěchaje k pomoci blížnímu, skutečné neví, vrátí-li se vůbec domů, nebo vrátí-li se zdráv, nezmrzačen.

Kdo při tom nejvíce trpí? Žena hasiče a dítky, které si však často nemohou domysliti, do jakého nebezpečí jejich živitel při požáru odchvátal.

Žena hasiče trpí při tom tělesně i duševně. Musí sama vykonávati v hospodářství práce, které jindy konává její manžel-hasič, seče kosou, orá, nakládá a vozí hnůj, pase dobytek atd. Kdo dovede také pochopiti její muka duševní? Kolik proseb ona vyslala k Všemohoucímu, aby se jejímu manželi ničeho zlého u ohně nestalo, aby nespadl s výše, aby se nepopálil, aby si nohy a ruce nepolámal, aby na něho trámy nespadly, aby se v dýmu nezadusil, aby nespadl se stříkačky při chvatné jízdě k požáru do sousední obce, aby se žebřík pod ním nezlámal, aby mu karabina nevypověděla služby, aby při zimní práci neomrznuly mu ruce a nohy, aby se nenachladil a neonemocněl zápalem plic atd. Vždyť ta hasičská práce skrývá v sobě vždycky tolik záludnosti!

Činnost hasičských praktiků je spojena s výlohami. Když hasič pracuje při požáru mnoho hodin, obstarává si na vlastní útraty občerstvení a nikdy se nesnižuje k tomu, aby sám o ně požádal. To stojí peníze a o ty jest společná domácnost ochuzena. Doma by se takové občerstvení odbylo bez větších výloh než v hostinci. Žena hasiče pere svému muži začerněné obleky pracovní, čistí boty, zašívá propálené díry. Mýdlo, soda, nitě také nejsou zadarmo.

Co také zkusí žena hasiče, který ve službě těžce onemocněl? Co tu probdělých nocí, co tu mimořádné námahy a zvláštních vydání, na něž i nejvyšší povolená podpora ani dosti málo nestačí.

Což když ženě hasiče odchvátá k požáru vedle muže také syn dospělý, případně hoch menší z družiny a děvče z odboru ženského. Ženy hasičů jsou hrdinkami a těm by se měly stavěti pomníky, z nich měly by se volit královny.

Dovede si nezasvěcenec představiti také duševní stavy takové ženy hasičovy, která trne v smrtelných úzkostech, zdali a jak se jí manžel vrátí? Zpočátku ženy bránívají mužům v čas nebezpečí odejíti, ale později poznávají, že nelze okřikovati hlas hasičského srdce, který káže spěch k pomoci blížnímu za každou cenu. Starého hasičského kozáka také neudrží v době požáru doma ani královna všech královen krásy.

Samozřejmě, že více zkoušejí ženy hasičských činovníků, kteří vedle technické práce musejí i doma pracovati a doma přinášeti oběti na zdraví, času, práci i pohodlí. Což, co času a peněz stojí i nejnutnější schůzování, které my hasiči opravdu omezujeme na míru nejmenší, aby nebylo v rodinách mrzutostí. Je potřebí dbáti, aby podle možnosti byly všechny hasičské schůze konány mimo hostinec. Ženy to vidí raději.

Nejnepříjemnější jest osud žen horlivých činovníků župních, kteří od jara až do zimy nejsou doma u svých žen a rodin ani jedinou neděli a svátek. Jest třeba konati župní sjezd, okrsková cvičení, pamětní slavnosti, jsou zkoušky na cvičení, navštěvovány jsou podniky okolních žup, odbývají se hasičské dny a veřejná cvičení nových sborů, kromě vykonávání dozoru. Kdo tím trpí nejvíce? Ženy hasičů!

Hasičští manželští společníci žijí v neděli na jaře, v létě až do podzimu jako rozvedeni. Žena osamocena zůstává doma a muž župní činovník hasičský bloudí každou neděli a svátek po blízkém i vzdáleném okolí. To znamená vedení dvojí domácnosti, zvýšené výdaje za jídlo, nápoje a také – representaci, neboť činovník musí se vykoupiti aspoň pětikorunou, když prostý člen musí dáti korunku. Děje-li se naznačené po dlouhou dobu, činí zvýšené výdaje dosti značné částky, ale ovšem – bez úhrady, vždyť jsme přece dobrovolní! Vydrží-li takovéto poměry, žena hasiče po mnoho let, pak jest opravdu hrdinkou a když ani nezahubuje, pak je to světice. O těchto poměrech nemají ponětí ani mnozí bratři z našich řad a proto je třeba, aby si dobrých župních činovníků na výsost vážili.

Ještě hůře je na tom žena zvláště horlivého činovníka, kterého všechny sbory reklamují pro sebe. Ten, aby se roztrhal, toho ani žena o nedělích a svátcích nevidí, ráno ze tmy odjíždí a večer za tmy se vrací. Jede-li propůjčeným autem, jistě se ještě najdou závistivci, kteří velké oběti a námahy dovedou ztrpčiti.

I když žena hasiče není organisovanou, podstupuje hasičství velké oběti, které mají býti uznávány a ženy takové mají býti ctěny, protože mají o hasičství zásluhy sice neznámé, ale velké!

Čest vám, ženy hrdinky!

V doslovném znění včetně formátování odstavců připravil z Hasičských rozhledů, Věstníku České zemské hasičské jednoty, ročník XXXIX, číslo 9, str 142, vydáno v Praze 10. května 1933 – Jirka „Jarda“ Sucharda

článek najdete také na www.pozary.cz