Hasiči.Varnsdorf.cz

Pomáhat a chránit. Jenom jestli…

Po každé veliké životní zkušenosti, ať dobré či špatné, má člověk potřebu se vypovídat a sdělit svůj názor i ostatním. Mně se nepříjemná situace stala – a to s Policií ČR. Myslím, že na tento server to patří, protože velkou roli zde hrají i hasiči.

Určitě už většina lidí viděla, jak se stane dopravní nehoda. Možná i to, jak probíhá vyproštění raněných, poskytnutí první pomoci, fungující jednotky požární ochrany, záchranné služby a podobně. Ale zajímalo by mne, jestli se s případem jako já setkal ještě někdo. Chyběla totiž jedna fungující složka – Policie ČR. Nebudu nikoho jmenovat ani urážet, jen se pozastavuji nad fakty.

Cestou z práce jako spolujezdec obvykle čtu noviny, píšu SMS nebo spím. Tentokrát jako by mé oči už předem věděli, kam směřovat. Prudká zatáčka, úkapy oleje od kamionů, déšť a poměrně houstnoucí mlha. Ze zatáčky vyjíždí bílá Felície, která jakoby bez volantu jede pouze rovně.

Čelně naráží do kamionu s cisternou jedoucího před našim autem a jako dětský skákací hopík se odráží přes celou silnici do protějšího svahu. Reflexivně zahazuji mobil na palubní desku a vyskakuji pomalu ještě za jízdy. Přibíhajíc k autu vidím dvě zakloněné hlavy mladých lidí jako já. I když jsem běžel pouze pár metrů, snad všechno, co jsem se od hasičů naučil, jakoby se mi nabízelo před očima v podobě pořadníku.

Odpojení baterie ihned po doběhnutí a okamžitá komunikace s raněnými. Klasický postup u dopravní nehody: “Jak se jmenuješ a co tě bolí”, jako bych snad ani nepřemýšlel a nepozastavoval se nad tím. Slyším, jak už lidé volají na tísňovou linku, ten čas neuvěřitelně utíkal.

Mezitím už jsem se dostával k osádce pomocí páčidla a podporou mnoha dalších lidí, bez kterých by to určitě nešlo. Probral se řidič, který krvácel z ruky a byl zaklíněn nohou pod pedály. Musel jsem vypadat jak starostlivá matka, když jsem ho držel za ruku a říkal, jak je všechno v pohodě, že jen pár minut a bude venku. Vzhledem k šoku, ve kterém byli oba kluci, jsem reagoval i na opětovnou dvacátou otázku řidiče, “kolikátého je a jaký rok” docela normálně a pokaždé jako by se mě ptal zrovna poprvé.

Asi po 10. minutě povídání a uklidňování už přijela Policie ČR. Uf! Jaké štěstí, že přijela “odbornější pomoc”. Jenže pány rozhodně zajímalo víc, jak moc to ty “frajeři ve felicii asi valili”. Přísahám bohu, přestože stáli za zády dvou chlapů, co drželi dveře jen tak tak, abych mohl být u raněného řidiče, tak nepomohli.

Když jsem si už absolutní ignorace k raněným ze strany Policie nevšímal, všechno se obrátilo v pozitivnější část. Na místo dorazila jednotka dobrovolných hasičů s vyprošťovacím zařízením a všechno najednou fungovalo. Komunikace probíhala absolutně v pořádku, na velitele jsem už z dálky křičel: “střihač pedálů a krční límec!”

Když si celou situaci převzala záchranná služba a hasiči, ustupoval jsem do ústraní hledat v kufru doklady pro záchranku. V kufru byl zapnutý notebook, ze kterého ještě hrála hudba a dva “kufry”, prý s profi videokamerou a mnoho armatur. Jeli totiž z festivalu, který natáčeli. Doklady jsem nenašel, ale na ostatní věci kapala voda, tak jsem nechtěl, aby se jim úplně zničily. Proto jsem se optal Policie, jestli je možné ty věci ukrýt v autě do sucha. Pokrčení rameny a dokončení jejich předchozí debaty mě už opravdu naštvalo. Takhle snad neumí odseknout ani malé dítě.

Pomohl jsem jak jsem mohl, tak jsem si utřel krev z rukou a jel domů.

Opravdu neznám podrobně povinnosti Policie u dopravní nehody kromě samotného vyšetření, ale vzhledem k tomu, že zde chyběla snaha projevit zájem ujmout se raněných (vždyť mají být minimálně z jedné třetiny psychologové, tak proč na ně nemohli aspoň mluvit, věřim, že těm klukům by to dost pomohlo).

Proč nezajistili ty věci (mě samotného u hasičů naučili pro vedení zápisu cenností a jejich ochranu).

Proč se nepostarali o dopravní situaci dalších a dalších přijíždějících i po hodině od nehody. Vlastně za celou dobu jsem neviděl tužku a papír, foťák, cokoliv nasvědčující jejich práci.

Pánové, vůbec netuším, k čemu jste tam byli. Už vím, proč bych nemohl k policii – styděl bych se za nápis “Pomáhat a chránit”. Chránit? Kdyby ten notebook z otevřeného kufru někdo ukradl, nikdo si toho nevšimnul a nedej bože, aby pak hasiče ti ranění zažalovali pro odcizení majetku – samozřejmě by to bylo opět na hasiče.

Čest hasičům a záchranné službě za jejich odhodlání a pomoc. A to neberu v potaz to, ze hasiči zde byli pouze dobrovolní, takže koníček pomáhat lidem už má vlastně větší váhu, než pracovní povinnost pomoci.

Doufám, že pokud budu u další dopravní nehody, přijede někdo obětavější. Tím však nechci házet všechny policisty do jednoho pytle, věřím, že jsou i ti, kteří svou práci ctí.

Přerovský Jan, hasič JSDH Varnsdorf

15.08.2008, 22:06 | Přerovský Jan