Na rozhraní století začínají vznikat v hasičských sborech jinošské hasičské čety. Ale již mnoho desítek let před tím došlo k prvému pokusu o organizování mladých. Sedlecký farář Jan Ceybka, již v roce 1836 předložil biskupské konsistoři „navedení, jak si má počínati mládež při ohni“. Zemská ústřední hasičská jednota již v roce 1902 schválila návrh učitele z České Třebové J. B. Hubálka „o zřizování jinošských skupin“. Tento dokument měl název „Pravidla, dle nichž lze zřizovati a spravovati jinošské družiny při sborech hasičských“. Obsahovala doporučení, že přijímat do družin lze chlapce od 15 let se svolením otce a současně byla zaměřena na mravní a národní výchovu, teoretický a praktický výcvik. Tento návrh se v praxi příliš neujal.

V hasičském kalendáři z roku 1905 byly uvedeny zásady k zakládání a činnosti jinošských družin dobrovolných hasičských sborů.

V roce 1912 se zemská ústřední jednota znovu vrací k iniciativě J. B. Hubálka a vydává brožuru „Jinošské družiny při sborech dobrovolných hasičů“. V této příručce se projevuje vliv anglického skautingu. Tedy nejen hasičská odbornost, ale i sport, kultura, poznávání vlasti, průmyslu a zemědělství. Přijímáni byli chlapci ve věku od 14 do 17 let s povolením otce. Součástí praktického výcviku bylo cvičení s krátkým žebříkem, obsluha čtyřkolové stříkačky, stříkaček džberových, puntových a berlovek, požárních hydrantů, výcvik s hadicemi a první pomoc.

Po první světové válce zůstala situace obdobná jako před ní. Na počátku 30. let se vytvářely žákovské odbory čs. hasičstva, které podléhaly schválení okresnímu školnímu výboru. Od roku 1934 je patrný určitý rozvoj družin dětí a dorostu, neboť je v té době kladen důraz na brannou výchovu vzhledem k vývoji v sousedním Německu.

Situace ve vzniklém Protektorátu Čechy a Morava se dotkla i samotné činnosti hasičstva. Dne 31. 3. 1939 vláda nařídila, že všechny spolky musí hlásit, že chtějí nadále vyvíjet svoji činnost, jinak že zanikají. 15. května 1939 oznámilo ministerstvo vnitra, že povolenou složkou v Protektorátu se stává Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě se sídlem v Praze. V letech 1939 – 1944 byla vydána řada nařízení, která různým způsobem upravovala a omezovala činnost hasičských sborů. Péče o dorost však nezaostávala.

V roce 1945 byla zvolena dorostová komise. Od roku 1946 byly hasičské sbory vyzývány k tomu, aby získávaly mládež na školách. V 50. letech dochází postupně k rozvoji dětských a dorosteneckých hasičských kolektivů, zejména pak pionýrských oddílů. V těch jednotách, kde byly ustaveny pionýrské oddíly, byla soustředěna pozornost na činnost kroužků požární ochrany na školách.

V roce 1952 se konala 1. celostátní konference Čs. hasičstva. Po celostátní konferenci byla vyhlášena soutěž pro mládež. Jejím obsahem byl požární útok bez vody pro mládež do 12 let, pro mládež nad 12 let pak s vodou. Pro obě kategorie běh na 60 m a požárnická teorie. Tato soutěž trvala s různými obměnami až do roku 1971. V některých místech přetrvala i několik let po vzniku hry Plamen.

Dne 25. 5. 1957 rozhodlo předsednictvo ÚV ČSPO zřídit při škole v Bílých Poličanech 1. běh letního tábora mladých požárníků. Zúčastnilo se ho 70 dětí ve věku 11 – 14 let. Byly zde odevzdány první odznaky „Mladý požárník“. Směrnice pro získání odznak „Mladý požárník“ byly schváleny 8. 6. 1957. Pro získání odznaku bylo třeba splnit sedm podmínek.

V roce 1968 byla ústředním výborem ČSPO zřízena organizace Mladý požárník ČSPO. V roce 1970 byla organizace Mladý požárník ČSPO opět zrušena a sloučena s Pionýrskou organizací nově ustaveného Socialistického svazu mládeže. V roce 1972 vzniká celostátní sportovně branná hra PLAMEN. Jejím posláním bylo rozvíjet dětské znalosti, vědomosti a návyky v jednotlivých oblastech specifické činnosti požární ochrany. Hra Plamen prošla za dobu svého trvání celou řadou změn. Od svého založení plnila a plní dodnes svou funkci jednak tím, že motivuje děti k získání odborných dovedností v požárně-technických disciplínách, ale též tím, že se soutěží v celoroční všestranné činnosti kolektivů.

V roce 1990 – 1992 dochází k úbytku kolektivů a členů z různých důvodů. V rámci změn, které přinesly Stanovy SH ČMS schválila republiková konference vedoucích mládeže Statut hnutí mládeže, jako základní dokument pro práci s mládeží v dalším období. Od 1. 9. 1991 platí nový stejnokrojový předpis a symbolika hnutí včetně deseti nových specializací MP a odznaku Připraven k požární ochraně.

V roce 1995 se konala konference mládeže, na které se dohodl další postup v činnosti práce s mládeží zejména v oblasti odborné přípravy vedoucích, úpravy směrnic pro činnost dětí a mládeže, úpravy věkových kategorií v soutěžích. Byla navržena úprava Stanov SH ČMS pro úsek činnosti s mládeží pro jednání 1. řádného sjezdu SH ČMS.