K napsání následujících řádků mě přivedl náš pravidelný čtenář pod nickem Michálek…
Michálek v souvislosti s požárem včelína ze dne 16.11.2005 píše:
Mě přijde divný, že ten známý nevolal na 150 nebo 112 :-). Představuju si hovor:
„Jirko, asi Ti tu něco hoří!“
„Mno jo, já jsem v divadle, nech to hořet…“
„Ale Jirko, je to velký požár! Asi Ti hoří chata!“
„Moje chatička? No dobře, už jedu…“
Před divadlem:
„Hoši, nechte ty auta, hoří mi chata“
A tak se jelo :-)
Psáno s nadsázkou, berte to tak prosím. Já jen že mi to fakt přijde divný.
Jak tedy správně ohlašovat požár, dopravní nehodu nebo jinou mimořádnou událost?
Netvrdím, že by uvedený způsob hlášení byl standardní a běžný, ale zejména v malých obcích a městech je velmi častý. Lide se prostě obracejí raději na osobu, kterou dobře znají a kterou mají spojenou s určitou činnosti, než na anonymní státní nebo firemní orgány na tísňových linkách. Někdy se i trošku neopodstatněně bojí, že kdyby to nebyla pravda, ze by měli problémy, dělal by si z nich někdo legraci apod. V tomto (a mnoha podobných případech) však jde ´také i o takzvanou místní znalost. Použiju teï Michálkův příklad:
„Tísňové volání 112, dobrý den.“
„Dobrý den, chtěl bych Vám nahlásit ASI požár.“
„ASI požár, a kde?“
„Ano, ASI požár, jsem teï u kamaráda na návstěvě, koukáme z okna a v dálce vidím záři.“
„A kde tu záři vidíte?“
„No v dálce na kopci, někde jako za TOSáckým učňákem.“
„Aha a kde jste Vy?“
„No u kamaráda ve věžáku u bazénu.“
Když teï pomineme i zmiňovaný ostych, který mnoho lidí má, ale překoná ho při rozhovoru s někým známým, máme zde několik problémů.
Předně voláte na krajské operační středisko hasičů nebo policie, kde právě sedí operační důstojník z Teplic nebo třeba z Chomutova. On vůbec neví ani netuší (po pravdě ani nemůže) kde je TOSácký učňák v nějakém Varnsdorfu. Když ho bude hledat v seznamu mezi učilišti, tak ho ani nenajde neboť už to není ani učiliště, ani TOSácké, ale Střední technická škola – tudíž už jde o takzvaný „místní název“. Na to samé narazí v souvislosti s názvem „věžák“ u bazénu. Místní člověk hned ví, že se jedná o tři 12ti poschoïové panelové domy na křižovatce ulic Křižíkova x Edisonova. Zde dochází mj. k velkým časovým prodlevám, kdy operační se musí spojit s nejbližšími hasiči a společně s nimi pak pomocí udávaných míst a souřadnic hledat možné místo problému.
Proto jsem přesvědčen, že pokud se jedná o jasnou a jasně definovatelnou událost v daném místě (např. dopravní nehoda na ulici Pražské u Plusu, požár domu č.p. apod.), je lepší a rychlejší volat tísňové linky 150, 155, 158 a 156, jak jsme zvyklí. Tísňová „Evropská“ linka 112 je určená zejména pro komunikaci v cizí řeči, tedy pro zahraniční účastníky a pak pro případ, že máme mobil třeba bez kreditní karty. Naopak pro případ, kdy neumíme přesně lokalizovat místo události (jedu z bodu A do bodu B a nevím jak se jmenovala poslední projetá vesnice nebo křižovatka, nevím jaké číslo má ta komunikace), ale pouze je to napravo nebo nalevo na kopci vedle nějaké kapličky, komínu, rybníka apod.) je dobré mluvit s někým, kdo má tu tzv.“místní znalost“ a je schopen místo přesně a hlavně rychle lokalizovat. Proto jsem přesvědčen, že centralizování a „oddalování“ center tísňového volání na okres a posléze na kraj není dobrým řešením a kromě úspor finančních prostředků nic dobrého pro občany nepřinese. Že se jedná o další nesystémový krok Hasičského záchranného sboru může sloužit i příklady ze zahraničí, kde existují většinou nejdále okresní centra (max. dva okresy např. Zittau-Lobau).
Pokud se vrátíme k našemu případu, i v tomto případě se to projevilo na dalším povolávání jednotek, kdy zadáni z mé strany bylo:“pokračujte rovně po ulici Závoznické až na konec do její neobydlené části“ a jednotky hledaly ulici Závornickou, která v našem městě není. Proto jsem také mimo řádné ohlášení na operační středisko volal veliteli výjezdu HZS a JSDH Varnsdorf (mému zástupci) a místo jim náležitě upřesnil, tyto jednotky také dorazily na místo rychle a přesně, zatímco ostatní posilové jednotky ze začátku bloudily a hledaly neexistující ulici. Podobnou zkušenost máme i z ostatních sousedních měst.